Tak přece. Víc jak tři roky utekly od vydání zatím posledního dvojsvazkového díla mistra nejpokleslejší zábavy pro krvechtivé čtenářstvo obojího pohlaví a snad už i sázkové kanceláře musely dávno začít vypisovat příznivé kurzy. Stane se „Stroncium“ skutečně hitem letošních vánoc? Nebo to dopadne jako tradičně a konkludentní odložení termínu znovu oddálí ten nový, toužebně očekávaný tanec vodopádem střeliva o další půlrok? A pak zas a zas a... Ale ne, jak vidno, čekání na Kulometa je definitivně u konce. Proto osušte slzy milosrdenství, na oči černé brýle, nepromokavý plášť, neb kdo má tu krev pořád prát (matky či manželky hospodyně jistě potvrdí) a do ruky něco ostřejšího, nejlépe katanu. Vyrážíme totiž do apokalyptického světa, kde vítězí led, radioaktivní spad a média. Vítejte do mediokracie.

KUP SI COFOLU - VYHRAJ MRTVOLU!

První dobrá(?) zpráva - vůbec žádní upíři nebudou. Druhá špatná(?) - zombií nás čeká požehnaně, dokonce mnohem více než živých. Jak tedy funguje stát, na který se ze všech stran tlačí tuny ledu a kde platí zásada, že nejen dobře zaplacenou reklamou živ je člověk, zvlášť když tou další variantou je ještě lépe zaplacená reklama? Kupodivu, očekávaně. Na vrcholku mediálního řetězce se nám v závoji intrik pohybuje vládnoucí rod AUSTEN-ROHRER VM a kolem v soustředěných kruzích obíhá velká spousta satelitů, jejichž úmysly, zájmy či loajalita zůstávají do poslední chvíle velkou neznámou, byť s Burianovským: „Jen se toč ty korouhvičko, pěkně po větru!“, nejdál dojdou. Pravda, občas jim tu dlouhou cestu ukrátí přeražené nohy či přímou dávkou vykropená hlava. Jak vidno, zatím nic výjimečného. Lepší (a typicky Kulhánkovský, chtělo by se napsat) už je nápad používat zombie coby levné pracovní síly. Výzvy k brzké řízené sebevraždě, dokud orgány ještě slouží, objevíme na každém rohu. Inu, kdo by nechtěl padnout pro blaho říše, aby vzápětí povstal a nelidskou silou i schopnostmi podpořil svým neumdlévajícím zápalem stachanovský plamen, třeba právě těžbou nezbytného Stroncia či vstupem do fanklubu Britney Spears? Pochopitelně, každá strana má i svůj rub, tady představován Svobodnými - jakousi odpadlickou frakcí přežívající v ledových pláních. Speciální chrup (nene, na co vy hned nemyslíte, jak jsem řekl, upíři nebudou) a kanibalské choutky podmínkou! Zn. Rádi si užíváme sexu a jednohubek, nejlépe obojího najednou!

NOVÝ ŠVÁBÍK - VYCHUTNEJ SI KŘUPNUTÍ OPRAVDOVÉHO PŘÍRODNÍHO ŠVÁBA!

Kulisy jsou tedy postaveny, teď je jenom zalidnit. Tak předně hlavní hrdina. Jmenuje se Longin Kadinsky, pohlaví mužské a narazíme na něj v Luxoru, jakési výcvikové pouštní základně, v nikdy nekončící bitvě s mechanickými červy. Tedy masakr hned od prvních stran, v němž náš junák značně vyniká. Pro znalce to znamená jediné, hlavní postava je rovnou kabrňák, žádné vypracovávání se (tedy krom občasného naskakování paměti), žádný trénink. A když říkám kabrňák, myslím tím skutečného BORCE. Za lidskými myšlenkami se totiž ukrývá téměř nezničitelný organismus, u kterého hlášku: „jede jak motorová myš“ či „chlastá jak nezavřenej“ nutno brát doslova (samozřejmě bez toho hlodavce). Kdo tedy může takovému NADSAMCI konkurovat? Budete se divit, je jich překvapivě dost. Pochopitelně i oni mají nejedno vylepšeníčko a jen tak nějaká kulka je nerozhází (narozdíl třebas od primitivních zombií, které pomocí kulek rozházíte do všech světových stran poměrně snadno).

„Kde jsi?“
„Corgen mne prodal do Lesbodromu,“ hlas Minako zazněl smutně, „zatím mne léčí, pak...“
„Hlavu vzhůru, však se z toho vylížeš.“

Co se zápletky týče, je tradičně přímočará. Akce končí jen proto, aby mohla začít ještě větší jízda, černější peklo s hustší kšticí plamenů, až budou řitě nemrtvých rudnout a naskakovat jim pupence z přehřátí. Nic není definitivní, kde v jeden moment Longin hravě zamete s nepřítelem, tam podruhé do arény nastupují tytéž osoby s novým upgradem a výsledek zápasu může být klidně opačný. Trošku hluše však působí konec celé knihy, jakoby autor sám pořádně nevěděl, jak vlastně chce aby příběh skončil, a tak se pokusil o nepříliš povedený otevřený konec - prostě to nedopadlo a kupříkladu již citovaná Minako dál orálně maká v Lesbodromu, zřejmě až do úplného roztrhání těla, či alespoň nevratného vytahání jazyka.

JOGUBELLA! NOVÝ ŘASOVÝ JOGURT S EXTRA VELKÝMI KOUSKY TYKADEL! VAŠE ZAŽÍVÁNÍ SE VÁM ODMĚNÍ - KLINICKY TESTOVÁNO! JAKÝ DOVNITŘ, TAKOVÝ VEN!

Jak po přečtení kterékoliv Kulhánkovy knihy vždycky pronese můj otec: „Něco takového může napsat jenom naprostý cvok!“. Bezesporu. Ale právě proto ho máme tak rádi, ne? A i když se „Stroncium“ všeobecně zřejmě nezařadí mezi autorova nejlepší díla, i díky značnému úbytku černěmrtvolného humoru, občasným nudnějším místům a logickým nepřesnostem, přečíst na jeden zátah se rozhodně dá. Vyzkoušet, neremcat, poreferovat!